Topinambury

Původ topinamburu

Topinambury (Slunečnice hlíznatá - Heliantus tuberosus L.) pocházejí z oblasti Mexika, přesnějí z území tamějšího indiánského kmene od názvu Topinambus mají odvozené jméno. Odtud  se rozšířily podél východního pobřeží dnešního území Spojených států a Kanady. Do Starého světa je dovezli Kolumbovi následovníci spolu s brambory a řadou dalších jedlých rostlin. První zmínky o jejich pěstování v Evropě pocházejí z roku 1607 z Francie.

Topinambur je všestranně využitelný, a to jak k lidské výživě a ke krmení zvířat, tak i jako energetická plodina. V malém rozsahu je pěstován prakticky na celém světě včetně České republiky, větším pěstitelem je Francie.

Význam topinamburu

Topinambur je netradiční zelenina s hlízami odolnými vůči mrazu, které lze čerstvé sklízet na podzim, během zimy i na jaře. Z botanického hlediska je to rostlina příbuzná se známou slunečnicí (jde o její hlíznatou formu), i když způsobem pěstování má blízko k bramborám. Topinambur je využíván jako dietní potravina s příznivými účinky na lidské zdraví (hlízy), může být použit i pro krmné účely (hlízy, nať) a je vhodný i jako enenergetická plodina.

Je považován za ekologickou plodinu, protože je velmi odolný k chorobám a škůdcům a pěstuje se bez chemické ochrany.

Popis topinamburu

Rostliny dosahují běžné výšky 2-3 m, vegetační doba je  4 až 6 měsíců. Některé druhy, kvetou malými žlutými květy v srpnu až v říjnu, většína jich, ale kvete až pozdě na podzim. Hlízy jsou většinou nepravidelné s bílou nebo červenou slupkou a vynikají vysokou mrazuvzdorností, takže se běžně sklízejí až na jaře.

Nadzemní část - list a stonek

Topinambury tvoří velmi silné rostliny s bočními výhony a stovkami velkých listů. Dosahují výšky 2 - 3 metrů. Využívají světla asi o 100% lépe než lesní stromy. V tom spočívá tajemství jejich mimořádné úrodnosti. Listy topinamburu jsou většinou vstřícné, protáhle vejčité, zřetelně zubaté a dlouze řapíkaté. Na líci jsou drsné, na rubu bělavě pýřité, lodyhy i listy jsou chloupkaté.

Květy a plod

Květy jsou uspořádány v malém  úboru o průměru asi 4 - 8 cm s velkým počtem žlutých kvítků. Topinambur je rostlina krátkého dne, takže ve středoevropských dlouhodenních podmínkách kvete až pozdě na podzim.  Plodem jsou nažky, které u nás většinou nedozrají nebo se ani nevytvoří, proto ho rozmnožujeme pouze hlízami.

Podzemní část

Topinambur je víceletá bylina s podzemními krátkými výběžky, na jejichž koncích se vytvářejí oddenkové hlízy, jakožto hlavní sklizňový produkt podzemní části. Spojení stolonů s hlízami je na rozdíl od brambor poměrně pevné. Hlízy mají podlouhlý nepravidelný tvar s četnými kulovitými výběžky, na nichž jsou očka s pupeny. Podle barvy mají hlízy pěstovaných genotypů topinamburu slupku bílou, žlutou, růžovou nebo červenou. Nejvíce jsou pěstovány výnosnější odrůdy s bílými  a žlutými hlízami, červenoslupké odrůdy však mají obvykle větší a úhlednější hlízy s minimem výrůstků.

Hlízy v čerstvém stavu jsou křehké a jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 20 - 140 g. Slupka je mnohem tenčí než slupka brambor. Nemají korkovou vrstvu, takže na vzduchu rychle vysychají. Na rozdíl od brambor však na světle nezelenají.

Chemické složení

Hlízy topinamburu obsahují průměrně 80% vody, 15% sacharidů a 2% bílkovin. Hlavní zásobní látkou je sacharid inulin. Jeho řetězec se skládá z jedné molekuly glukózy a řady molekul fruktózy (podle počtu polymeračních stupňů).  

Hlízy obsahují dále vlákninu, esenciální aminokyseliny, vitaminy, kyselinu jablečnou, jantarovou a citronovou . Hlízy topinambur jsou významným zdrojem minerálních látek - obsahují velké množství železa, manganu, draslíku, fosforu, vápníku, sodíku, křemíku a zinku. Z vitamínů je to provitamin A a řada ze skupiny B, C, D a H.

  Čerpáno: Netradiční plodiny pro diabetiky (Eloy Fernández C., Iva Viehmannová a kolektiv)

www.farmaolesko.cz